Žít svůj život

Nejblíže ke hříchu má ten, koho zajímají prohřešky druhých

Také často posloucháte názory lidí, kteří si stěžují na společenskou situaci v zemi? V podstatě mají pravdu. Někdy je skutečně umění zdržet se komentářů k zákonům, k různým ustanovením, k rozhodnutím soudů, k výrokům politiků. Také je těžké najít mezi lidmi správné zástupce, kterým nepůjde především o sebe, ale i o druhé.
Boží Slovo říká:

,,V zemi jednáte, jak podlé srdce velí, razíte si cestu násilím svých rukou..."
                                                 (Židům )

Nehledám v těch slovech nikoho jiného, i když by bylo snadné je někomu ,,přišít". Snažím se v nich vidět spíš sám sebe, protože i Bůh nás vyzývá, abychom druhé neodsuzovali. Takže jak mohu tento text vztáhnout sám na sebe? Například se mohu zamyslet nad tím, jakým pánem jsem ve svém těle? V sobě samém? Někdy se přistihnu, že si dovolím řadu věcí, přestože jsem si už dávno slíbil, že se jich vyvaruji. Například televize. Přiznávám, že jsem si už musel nejednou udělit amnestii, protože jsem svoje předsevzetí porušil.
Napadlo mě, že bych asi nebyl dobrým prezidentem, když nedovedu být prezidentem ani sám sobě. Uvědomil jsem si, že je o mnoho snažší rešit problémy druhých než svoje vlastní. Možná je to tím, že mám sám u sebe příliš velkou protekci. A tak jsem se naučil, že si nejdřív musím udělat pořádek sám v sobě, než mohu začit hodnotit chování a jednání druhých.
  (Jsem vážně zvědavý, kdy se mi to podaří)
Možná by bylo zajímavé využít své fantazie a představit si sám sebe jako správce velkého majetku, vlastnit rozsáhlé nemovitosti a spousty firem. Jak bych se choval? V čem by bylo moje chování jiné než chování současných ,,magnátů"?
Mnoho obětavých křestanů, kteří se za totality s obrovským nasazením věnovali dětem a mládeži, si ted uhání žaludeční vředy v podnikání.
A tak jsem se rozhodl zůstat obyčejným zaměstnancem, který bude trpělivě celé roky šetřit na svůj první byt. Přestanu kritizovat druhé a začnu žít svůj vlastní život, ne život druhých!