,,...Tento lid ctí mé rty, ale srdce jejich je daleko od mne, marná je zbožnost, kterou mne ctí, učí se naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.
,,Činte pokání, a věřte evangeliu."
(Marek 7,6/ 1,15)
Musíme se zcela vzdát své osobnosti a přizpůsobit se formě nějakého náboženství nebo dokonce sekty?
Ježíš Kristus sám se důrazně stavěl proti formám a tradicím. Vyčítal náboženským vůdcům své doby, že tím lidem brání, aby přišli k Bohu. A kromě toho, jak by Bůh, jenž přece stvořil lidi s tak rozdílnými pocity, charaktery a schopnostmi, mohl této rozmanitosti nedbat?
Pravdou je, že každý může přijít k Bohu tak, jak je, a nenalézá pouhé náboženství, nýbrž živé spojení. Křestanská víra není sbírka pouček. Je to zjevení Boha. Bůh se zjevuje skrze jasné skutečnosti, zvlášt v životě, smrti a vzkříšení Ježíše Krista, jenž přišel, aby nám oznámil Boha a Jeho lásku. Náboženské formy mohou být docela dobře spojeny s duchovní smrtí, ale víra v Ježíše Krista je osvobození a pravý život, který je všem nabízen zdarma.
Víra není prostoduchost nebo lehkověrnost.
Příjmá biblické poselství, protože poznává, že zde mluví Bůh.
Pravá víra nemá nic společného s pověrou nebo blouzněním. Je to akt poslušnosti vůči Bohu. Nejde jen o to, něco příjmout, nýbrž být přesvědčen, že Bůh má vždy pravdu, a podle toho jednat.
Díky za myšlenku. Jasně, víra je vztah, učení je samozřejmě důležitá forma, ale samotná forma bez obsahu - vztahu - je k ničemu.<br />
<br />
Nemyslím si, že by Ježíš jednoznačně odsuzoval všechny tradice: spíš jen ty, které lidským svévolným výkladem se staly překážkou pro čistý a pravdivý vztah s Bohem a lidmi.
Samozřejmě pravdu máš (máte?)!!
Pěkné zamyšlení, máš pravdu, že, pokud se bere víra jako tradice např. jít v neděli na mši, tak je někde problém<br />
<br />
Pro zajímavost<br />
Nás učí učitelka ve škole, že víra, náboženství a církev jsou 3 odlišné věci, a že kritika je především církve, která je prý špatná
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.