Živé pochodně

,,Jiní zakusili výsměch a bičování, ba i okovy a žalář."
                                                                   (Židům 11,36)

Apoštol Pavel řekl:,,Jsem jist, že ani smrt ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny a hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit, od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu."
                                          (Římanům 8,38-39)

Když v Římě vládl císař Nero, bylo už mnoho křestanů. Tento tyran se oddával všem neřestem a nezastavil se před žádným zločinem. V roce 64 byl zapálen Řím. Veřejné mínění odsuzovalo císaře, že on sám tuto pohromu způsobil, aby se mohl kochat pohledem na požár. Říkalo se, že se na to díval z návrší a  hrál přitom na lyru. Aby od sebe odvrátil hněv obyvatelstva, obžaloval z toho Nero křestany a rozpoutal proti nim kruté pronásledování. Házeli je do řeky Tibery zašité v pytlích, věšeli a křižovali je. Někteří byli natřeni smůlou a připevněni ke kůlům. Sloužili jako živé pohodně při osvětlování slavnosti pro lid v císařských zahradách.

Bůh měl Své svědky i v okolí císaře. Mysleli na své bratry a modlili se za ně. Když měl apoštol Pavel podstoupit smrt, potvrzoval jistotu své víry:,,.....vím, komu jsem uvěřil...," a dále:,,Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval." (2.Timoteovi 1,12/ 4,7)

Při myšlence na utrpení těchto mučedníků bychom se styděli naříkat si na těžkosti a nesnáze, které máme ve svém životě. 
Čím jsou vedle jejich utrpení?
A jestliže Bůh posilnil je, aby pronásledování dokázali snést, dá i nám Svou pomoc, abychom vítězně obstáli ve svých zkouškách a trápeních.