Osamocení vedoucí k osvobození

David řekl Bohu:....smiluj se nade mnou, nebot jsem opuštěný a strápený.
                               (Žalm 25,16)

...já  jsem s vámi po všechny dny, až do skonání světa. Amen.
                               (Matouš 28,20)

Skladatel Čajkovskij byl slavný jak ve své zemi, tak i po celém světě. Přesto jej jeho věhlas nemohl osvobodit od úzkosti, jíž byl stižen. Čajkovskij byl člověk osamocený, úzkostný. Napsal na melodii v d-moll:
,,Jen osamocené srdce může pochopit mou úzkost."

Samota: vdova, která tráví  dlouhé večery sama, vězen ve své cele, opuštěná žena, sama ve svém bytě, dítě, jehož rodiče se rozvádějí, nemocný člověk v nemocnici během bezesných nocí....

Patříš snad také k těm, kteří se cítí sami?
Maš také nekonečně se vlekající hodiny?
Čekáš na něco, aniž bys věděl na co?

Bůh to ví. Má soucit s Tvojí samotou. Pán Ježíš ji poznal více než kdo jiný. Následující  verš prorocky vyjadřuje, co cítil:

,,Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše."
                                                            (Žalm 102,8)

A během hodin ukřižování poznal, co to je. Visel mezi nebem a zemí, když trpěl trest za naše hříchy, a byl Bohem opuštěn. V úzkosti té chvíle volal:

,,Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?"
                                               (Matouš 27,46)

Jeho volání je bez odpovědi. Ale ON byl opuštěn, abychom my nebyli nikdy opuštěni. Už nikdy sami, Ježíš Kristus žije, zná Tě a miluje Tě, je tu, po Tvém boku.