Podmínečné odpuštění

Znáte to jistě všichni!
Někdo vás pomluví, zraní, řekne vám něco co vám hodně ublíží. A vy jste na něj naštvaní a dušujete se že tohle mu nikdy ale opravdu nikdy neodpustíte!
Ano, jsou věci které jsou velmi problematické k odpouštění, které se prostě jen tak nemohou přejít mávnutím ruky a konstatováním: ,,On už je takovej a lepší asi nebude!"
Co nám ale říká Písmo?

Ne sedmkrát ale sedmasedumdesátkrát (77x)


To znamená, že máme odpouštět vše bezvýhrad!
Co se ale člověku honí hlavou, když si říká: ,,Dobře já mu odpustím, ale........!
A jsme u toho! Člověk chce stále něco za něco! Tys mě zranil tak mě přesvědč že už to nikdy neuděláš!
Jsme stále, zaslepeni svým JÁ . Při odpouštění myslíme na sebe. Na své bolístky a problémy!
Ale základem odpuštění má být otázka:

,,Proč mě tento člověk zranil, pomluvil?" ,,Není problém i ve mě?"
,,Nedal jsem já sám tomuto člověku šanci aby mě pomluvil?"

Odpuštění má být bez podmínky také přijato! Kolikrát slyšíme:

,,To já přece nemohu příjmout!" nebo ,,To jsi nemusel/a!"

Přijetí odpuštění je známkou pokory a ochoty se opět s tímto člověkem smířit!