Nezasévej mne, smrti
do svého pole,
dokud jsem se nestal
dobrým pšeničným zrnem.
Nedávej mi, Pane,
předstoupit před tvou tvář,
dokud nejsem svatý.
Od okamžiku k okamžiku
mne pohánějí stovky větrů,
chvíli se vznáším a hned zase
jsem v propasti.
Tu jsem pánem své duše
a hned zase otrokem
svého těla, jejího druha,
tu jsem král, nesoucí diadém,
hned zas ubohý žebrák.
Jako když se kolo otočí,
tak neustále se měním.
Býlí je smíšeno s mým obilím
a tvé zrno dusí trní
na poli tvého sluhy.
Nikomu, jen tobě, Bože,
vypravuji o své bídě.
Vždyt jedině k tobě
a k tvému velikému
milosrdenství
směřuje má touha.
Ty, jemuž jsou
stejně podrobeni živý i mrtví,
nenech mne jednou zemřít
v mých hříších.
Nejdříve, Pane,
proměn mé klasy v chléb,
pak teprve
at ke mně přistoupí žnec,
nejdříve nalij mé hrozny vínem,
a teprve pak at příjde vinař.
Pro svou dokonalou milost
mi dej dosáhnout spásy,
o to tě prosím.
AMEN
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.