Náhrobek

.....člověk jen jednou umírá, a potom bude soud.
( Židům 9,27)

On zlomil moc smrti a zjevil nepomíjející život v evangeliu.
( 2 Timoteovi 1,10)

Charles Mez, průmyslník v Basileji šel jednoho zimního dne přes hřbitov v Kunigsfeldenu. Sníh přikrýval většinu náhrobních kamenů, takže nebylo možné číst nápisy. Náhle se zastavil. Na jednom kamenu, jenž byl chráněn jedlí, bylo možné přečíst jméno, a toto jméno bylo jeho jméno: Charles Mez! 

Nevěděl, kdo mohl být tento jeho jmenovec, jehož tělo tam spočívalo. Ale už to, že se tam nalézalo jeho jméno, se ho nanejvyšší mírou dotklo. Kde bych nyní byl, řekl si, kdyby mé tělo, odděleno od duše, leželo pod tímto kamenem?

Zcela sám uprostřed této zimní spánkem spící krajiny, která byla obrazem jeho vnitřního stavu, poznal své hříchy, svou lhostejnost a to, jak si málo cenil Boží milosti. Evangelium, které už dříve slýchal, aniž by na ně dbal, se jej náhle dotklo živě a zcela osobně. Obrátil se k Pánu Ježíši, Božímu Synu, a obdržel v srdci jistotu o svém spasení. Jeho život od této chvíle ukazoval, že patří Ježíši Kristu, a měl radost, že Mu mohl věrně sloužit.

Bůh použil této ,,náhody", aby tohoto muže probudil. Mluví zcela různými způsoby i na nás! Také na nás se už vícekrát obrátil!! 

Porozumněli jsem Jeho řeči? 
Slyšíme Boží volání?

,,Probudte se!"