Zmrzlá kapka Lásky

Krajina je zahalená do bílého závoje, zmrzlé kapky vody padají z nebes dolů na zemi. Pojdme si povědět příběh jedné takové kapky trošku blíž.
Naše vyprávění začneme u jedné hodné rodinky v daleké zemi kdesi v Asii. U domu jim stojí studna ve které se najde ještě pár kapek tolik vzácné vody. Je období velkého sucha a tak je velmi těžké sehnat vodu, a sehnat jí dost pro celou rodinu čítající 5 členů z toho jedno je ještě batole. Ale co se dá dělat počasí je už takové, nikdy se neptá jestli je pro nás přínosné.
Mezi posledními kapkami vody ve studni je i ta naše, je již smířená se svým osudem, počítá s tím že se vypaři a již už nikdy nebude moci pomoci zahnat žízen lidem. Tolik by si přála pomoci a ne se jen zbůh darma vypařit.
Ke studni najednou přijíždí dodávka z níž vystupuje po chvilce menší postava. Chvíly jen tak postává a po chvilce se koukne do studni a je velmi ustaraný páč i on má velkou žízen. Po delším čase uvžování se odhodlá a nakonec vytáhne vědro ve kterém jsou poslední kapky vody. Muž vytáhne z vozu láhev z PVC a sleje ty kapky do ní. Kapka je překvapená páč čekala že bude nemilostně spolknuta. V láhvi je spousta kapek takže dohormady zaplnují již více jak polovinu lahve.  
Auto se rozjede neznámo kam..... 
Muž z láhve vůbec nepije takže kapka je v klidu v lahvi, a zatím se tedy může i seznámit s ostatními kapkami. 
,,Já jsem z vodovodního potrubí, já zase jsem zbytek po Mattonce.. Některé kapky ale ani nevědí odkud jsou... Naše kapka má původ v deštném pralese, kde se vypařila a opět jako déšt se snesla na zemi, poté skončila ve studni a ted je tedy v lahvi. 
Po dlouhé cestě, je konečně nejspíše muž unaven a tak zastavuje.
Kapky se radují že mohou konečně na chvilku být v klidu.
Co ale bude dál? Kam je to ten muž veze? A proč se již nenapil ani z jedné z lahví které má na korbě auta?
Jedou dál, cesta je místy hodně strmá a tak do sebe kapky narážejí, občas nějaká kapka vypadne ven z lahve, páč nemá uzávěr.
Auto zastavuje a lahve s naší kapkou se chopí něčí ruce, nesou jí do dalších rukou a dalších a dalších.... mnoho rukou se jí dotkne až nakonec skončí v maličkých ručkách malého děvčátka. Děvče si jen malinko lokne takže naše kapka stále je v lahvi, ale už je jí jasné že se blíží konec.
Najednou do děvčátka kdosi vrazí, láhev padá k zemi a veškerý zbytek vody se ztrácí v kamenité půdě. Naše kapka se pomaličku vypařuje a stoupá stále výš do mraků až nakonec skončí v jednom z nich.
Cestuje dlouho po obloze až nakonec umrzá a padá  opět dolů k zemi, tentokrát však jako sněhová vločka. 
Krajina je zahalená do bílého závoje, zmrzlé kapky vody padají z nebes dolů na zemi.

Snad to dává smysl i bez vysvětlení. Jen jsem se dnes pokusil zamyslet se nad tím, jak se někdy snažíme dotáhnout věci do úplného konce a nakonec jsme hodně zklamáni když to nevýjde.
Říká se: ,,I snaha se cenní" ale k čemu je když není výsledek?
Dnešní doba po nás chce výsledky naší práce, chce znát hodnotu našich skutků. Skutky které jsou hodnotné ale nepotřebují být vidět, tyto skutky se chválí samy.
Snažme se konat takové skutky které na sebe neztrhávají pozornost okolí, nedělejme reklamu samy sobě ale jen a pouze LÁSCE.