Bůh je mrtev!

Překvapil vás nebo snad vyděsil název dnešní úvahy? Nenechejte se odradit a čtěte dál.
,,Bůh je mrtev," to bylo věrovyznání lidí jakými byli Jean Paul, Hegel, Nietzsche nebo Sartre.
,,Bůh je mrtev," podobnými titulky se hemžily americké noviny a časopisy v polovině ninulého století. Zatímco nihilisté to mysleli vážně, mnoho amerických novinářů tím nutilo tamnější křestany ke konfrontaci s jejich vírou. Mnozí se začali vážně zamýšlet nad kvalitou své víry. Mnozí, ale ne všichni. Adam Duritz, solový zpěvák metalové skupiny Counting Crows, zřejmě nemluvil jenom za sebe, když svého času napsal text písně, která si okamžitě získala davy příznivců převážně z řad mladých lidí:
,,Má písen je plná smutku, hlas zániku, akord beznaděje. Nemohu vám nic nabídnout, protože nic nemám. Jen zoufalství a beznaděj."
Je to možná upřímná zpověd člověka, kterého neuspokojilo ani bohatství, ani sláva. Až nápadně se sem hodí verš:

,,Mladíci jsou zemdlení a unavení, jinoši se potácejí, klopýtají."
(Izaiáš 40, 30)

Přiznám se, že nemám ponětí, jak je na tom Adam Duritz. Vím však, jak jsou na tom lidé, kteří svoji naději hledají v živém Bohu:

,,Ale ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly, vznášejí se jak orlové, běží bez únavy, jdou bez umdlení."
(Izaiáš 40,31)

,,Bůh je mrtev" nemusí být jen výkřik beznaděje nihilistů ( nihilismus-od nihil, nic- říká, že neexistuje žádné univerzální měřítko, žádné dobro ani zlo).
Může to být i náš postoj k životu. Přestože se ke křestanství hlásíme, dokonce ústy vyznáváme víru v trojjediného Boha, svým jednáním ho popíráme. Pravda, i my se můžeme dostat do stavu, do jakého se dostali Izraelité:

,,Proč říkáš, Jákobe proč, Izraeli, mluvíš takto: Má cesta je Hospodinu skryta, můj Bůh přehlíží mé právo?"
(Izaiáš 40,27)

Také my můžeme mít pocit, že se nám Bůh vzdaluje, pravdou však je, že my se vzdalujeme Bohu.

Tak co, žije Bůh i v našem životě?