Křížová cesta ,,Kněz a Já"

Pár myšlenek, které mě napadly když jsem šel tichou křížovou cestu na Hostýně tuto sobotu, tedy den před nedělí Dobrého pastýře kdy se církev modlila za nová kněžská a řeholní povolání.

Pán je odsouzen a Pilát si nad ním myje ruce. Kolikrát my odsoudíme kněze a poté se nehlásíme ke svým pomluvám a nařčením. Kolikrát i my lehce uvěříme mlžím, než abychom si došly za knězem pro odpověd?! 
Pády jsou znakem lidské malosti a nepochopení své zranitelnosti. Kdo si myslím že neupadne, tak upadne a nikdo mu poté tu ruku nepodá. Když upadne kněz máme spoustu keců jak je ten kněz nepřipravený, a jak se nehodí do kněžského stavu. 
Místo abychom mu pomohly, abychom mu nabídly tu pomocnou ruku. 
Když Ježíš potkává svou matku tak se jistě i Ježíši objeví v očích slzy, čímž dává najevo že slzy nejsou znakem rezignace, ale je to výraz že víme a chápeme jak se ten druhý cítí. Ne nadarmo se říká že je dobré si sednou vedle svého kamaráda a plakat s ním. 
Šimon je donucen pomoci, kolikrát i my jsme od kněží vyzvání k pomoci. Počáteční neochota nás po delším čase může přerůst v nadšení, a pochopení že přeci je úžasné sloužit Bohu. 
Veronika? 
Když odchází kněz z farnosti, je to vždycky těžké nejen pro něj lae také pro farnost. 
V některých lidech ale kněz nenechá stopy v srdci žádné, v jiných ano ale jen bolestné. Máme se snažit o to aby v nás kněz zanechával hluboké stopy Lásky. 
Odměnou nám bude vědomí si toho že tu tento kněz nebyl nadarmo.
Prosme o to aby jsme měly kněze kteří se nám vryjí do srdce svým příkladem služby Kristu.
Svlečen z šatů..... velká bolest a přiznejme si že i překvapení nás potká když slyšíme kolik kněží odchází ze své služby. A důvody? Jsou různé, ale mají pokaždé stejného jmenovatele a tím je pocit kněze že je nepřijatý a nenaplněný. 
Nepřijatý od lidí kolem sebe, jako by zažíval pocit samoty a nepoužitelnosti. 
Služba jej nenaplnuje, je vydán lidem na odiv. Následují pomluvy, lidé se staví ke knězi bud zády a nebo se mu i dokonce vysmívají. 
Poté jak vojáci když losovaly o Ježíšovi šaty se lidé perou kdo dřív příjde z větší senzací o tom proč tento kněz ,,doopravdy"  odešel. 
Do toho lidem ,,farníkům" nic není, podle mě je to mezi knězem a Bohem. 
Zároven je kněz jedovatými slovy přibíjen na pomyslný kříž, lidé si kněží neváží. Říkám lidé a myslím tím přeci nás křestany, my kteří se máme snažit dosáhnout věčnosti, si nevážíme lidí kteří nás k ní chcou dovést. 

Může se některým z vás zdát že jsem to někdy přehnal když jsem připodobnil kněze k Ježíši ale což pak není snahou kněze být jako Kristus?! Nebo, nemá to být snaha nás všech?!