Jen čas ví

Bylo, nebylo, před dlouhou, dlouhou dobou existoval ostrov, na kterém žily všechny pocity člověka, dobrá nálada, smutek, vědění a kromě ostatních i láska. 
    Jednoho dne se pocity dozvěděly, že se ostrov potopí. Každý si tedy připravil svou lod a odplouval z ostrova.
   Jen láska chtěla čekat do poslední chvíle.
   Ještě než se ostrov potopil, prosila láska o pomoc.

Na luxusní lodi plulo kolem lásky bohatství. Zeptala se: ,,Bohatství, můžeš mě vzít s sebou?"
,,Ne, nemohu, mám na své lodi mnoho zlata a stříbra. Tady pro tebe není místo." 

Tak se láska zeptala pýchy, která projížděla kolem na přenádherné lodi: 
,,Pýcho, můžeš mě vzít sebou?" 
Já tě lásko nemůžu vzít," odpověděla pýcha. ,,Tady je všechno perfektní, mohla bys poškodit lod." 

Láska se tedy zeptala smutku, který jel kolem:
,,Smutku, prosím, vezmi mě s sebou," 
,,Ach lásko," řekl smutek. ,,Já jsem tak smutný, že musím zůstat sám." 

Také dobrá nálada projela kolem. Ale byla tak spokojená, že ani neslyšela, jak na ni láska volá.

Najednou řekl hlas: ,,Pojd lásko, já tě vezmu." 
Byl to nějaký stařec, který promluvil.
Láska si uvědomila, že mu hodně dluží a zeptala se vědění:
,,Vědění, můžeš mi říct, kdo mi pomohl?"
,,To byl čas, odpovědělo vědění.
,,Čas?, zeptala se láska. ,,Proč mi pomohl?" 
A vědění odpovědělo: ,,Protože jen čas ví, jak důležitá je láska v životě."