Život křesťanů ve Skutcích apoštolů

Život z víry a praktický život křesťanů ve Skutcích apoštolů

Po přijetí ducha Svatého apoštol Petr předstupuje před izraelský lid se svým kázáním, ve kterém jim sděluje, že Ježíš Kristus, kterého ukřižovali, vstal z mrtvých a z jeho vůle před ně předstupuje, aby jim zvěstoval, že On je tím Mesiášem, který měl přijít (Sk 2,14-34).
 

Obrácení
Obrácení znamená určitý posun mysli, ve smyslu nového pochopení Zákona. Tímto se ukazuje spojitost mezi počátkem hlásání Jana Křtitele o křtu pokání a začátkem církve, mezi prvním požadavkem hlásání evangelia a prvním požadavkem apoštolského kázání.

Křest
Petr žádá, aby se lidé dali pokřtít, aby jim byly odpuštěny hříchy (Sk 2,38). Ačkoli Jan Křtitel vyžadoval, aby lidé přijali křest pokání, Ježíš ne. Odpuštění hříchů se dělo mocí jeho slova. Ve Skutcích apoštolů Ježíšova moc nad hříchy trvá, je však vykonávána nyní skrze křest. Petr vyzívá lid, aby se připojil k apoštolům.

Konání skutků ve jménu Ježíše Krista
Motivem, který vedl Ježíšovy následovníky k trvání na křtu, byl Janův křest a fakt, že sám Ježíš byl od Jana pokřtěn (Sk 18,24– 19,7).
Existovalo však jasné rozlišování mezi křtem Janovým a křtem „ ve jménu Pána Ježíše“ (Sk 19,5). „ Ve jménu někoho“ nejpravděpodobněji znamená, že pokřtěný vyznal, kdo je Ježíš např. „ Ježíš je Pán“; „ Ježíš je Mesiáš (Kristus)“ ;  „ Ježíš je Syn Boží“ ; „ Ježíš je Syn člověka“.

Duch svatý
Petr slibuje (Sk2,38-39): „ Jako dar dostanete Ducha svatého. Vždyť to zaslíbení platí těm, které si povolá náš Pán Bůh.“ I když je tu výzva ke změně života, hlavní úlohu při obrácení hraje Bůh. Petr a jeho druhové přijali Ducha svatého a nyní slibují, že stejného Ducha svatého dostanou i všichni věřící.

Souhrnná zpráva ve Sk 2,42-47 uvádí čtyři prvky komunitního života prvních křesťanů v tomto pořadí:

1) Společenství
Věřící utvářeli zvláštní skupinu na základě křtu. Věřící si silně uvědomovali, že mají mnoho společného.

2) Modlitby
Vzájemná modlitba byla další důležitou složkou společenství. Pavel se neustále modlil za komunity, které založil. Petr a Jan chodili pravidelně, dokonce denně, v určené hodiny na modlitby do chrámu (Sk 2,46; 3,1; 5,12.21.42). Z toho plyne, že první židokřesťané nepřerušili svůj dosavadní modlitební život.  

3) Lámání chleba
Lámání chleba (eucharistie) bylo navíc, a ne nahrazením obětí a modliteb Izraele. Viz Sk 2,46: „ Každý den zůstávali svorně v chrámu a po domech lámali chléb.“ Posvátný pokrm, který mohou jíst jen ti, kdo věří v Ježíše, byl největším projevem společenství a umožňoval křesťanům lišit se od ostatních židů.

4) Apoštolské učení.

Písmo, zvláště Zákon uznávali i první Ježíšovi následovníci. Body, ve kterých Ježíš opravil Zákon nebo které se lišily od běžně uznávaného výkladu, byly uchovávány v paměti a staly se jádrem zvláštní křesťanské nauky. Tato rozšířená forma, která má základ v Ježíši, je asi apoštolské učení, o němž mluví Skutky. Když dostalo psanou formu, začaly se tyto konečné spisy stávat druhým oddílem Písma.

Tyto čtyři prvky ukazují, jak spojitost se židovstvím, tak rozdíly, které odlišovaly židy věřící v Ježíše od ostatních židů.